Soustředění v Jičíně + piditurnaj č. 5

Na poslední lednový víkend jsme pro děti školičky připravili dvoudenní soustředění s vloženým utkáním proti Kopidlnu a piditurnajem proti Liberci. Začali jsme pátečním dopoledním tréninkem ve sportovní hale. Děti jsme nejprve seznámili s programem celého soustředění a po nadšených reakcích jóóóó a huráááá jsme absolvovali první trénink. Po tréninku jsme se přesunuli do restaurace na zimním stadionu, kde na kluky čekal oběd. Kuřecí vývar kluci snědli, ale řízek s bramborami klukům moc nejel. Tedy spíše řízek ano, ale brambory neeeéé. Jediný Kamil a Péťa snědli vše. Trochu se jim přiblížil Kuba F., i když říkal, že jeho nejoblíbenějším jídlem jsou špagety s horskou omáčkou. To teda nevím, co to ta horská omáčka je :). Po obědě jsme se přesunuli do kuželny a hodinku a čtvrt si kluci zahráli kuželky. Do dalšího tréninku nám zbývala ještě hodina a tak nám jičínský policejní prezident Aleš a jeho zástupce Pepa zajistili exkurzy jejich pracoviště. Kluci se podívali do vězení, omrkli policejní auto, vyzkoušeli si střelbu z opravdového samopalu a byla jim předvedena drogově závislá osoba s injekční stříkačkou zapíchnutou v ruce, aby si kluci uvědomili, že drogy se brát nesmí, a to ani před zápasem :). Z policejního prezidia jsme se přesunuli do tělocvičny 3. ZŠ, kde si jedna skupina zahrála krabí fotbal + ragbíčko a následně druhá skupina odehrála utkání proti Kopidlnu. Druhý den ráno jsme se sešli opět v tělocvičně 3. ZŠ a kluci si zasoutěžili ve fotbalových a pohybových dovednostech. Po dětských soutěžích jsme si zaběhli opičí dráhu i my dospělí a zvítězil jsem já. O dvě sekundy jsem porazil stále ještě aktivní fotbalisty Lukáše a Pepu. Aleš raději nepřišel, aby se mnou neprohrál a Dan říkal, že neběží, protože má kašel a rýmu :). Následovala zábava v aquaparku, kde nás kluci příjemně překvapili svojí odvahou. Většina dětí se odvážila skočit ze skokanského prkna, což jsme tedy nečekali. Po plavání jsme se přesunuli na oběd, kde kluci spořádali kuřecí vývar a palačinky s jahodami. Palačinky měly určitě větší úspěch než páteční brambory. Dále jsme navštívili divadlo, ve kterém hrály pohádku o zlaté rybce. Před zápasem s Libercem jsme ještě zavítali do restaurace U Dělové koule, ve které Dan zajistil výborný štrúdl se zmrzlinou. Řvoucí děti jsme v nóbl restauraci uklidnili hrou na tichou poštu. Celé soustředění jsme ukončili večerním utkáním proti týmu VTJ Liberec.

Soustředění se zúčastnily tyto děti: Matějka, Kraus, Matoušek, Ort, Fanta, Mates, Pokorný, Filip M., Čistecký, Kuba, Viták, Kodym, Filip J., Sal, Prokůpek, Novotný K., Etflaiš.

Utkání SK Jičín školička – TJ Kopidlno, zhruba tak 13:4 :)

V tělocvičně 3. ZŠ jsme odehráli 75 minutový zápas rozdělený na 10 minutové sekce. Počínaje tímto zápasem jsme v námi pořádaných utkáních a turnajích zrušili házení autů. Auty budeme rozehrávat nohou buď přihrávkou, nebo vyvedením – záleží na rozhodnutí samotného hráče. V některých krajích mají v kategoriích přípravek toto pravidlo oficiálně zakotveno a myslím, že je to tak správné. 6-7 leté děti stejně neumí aut správně hodit. Je to takové nějaké hození, ani pořádně neví komu a kam. Rozehrání autu nohou je pro děti fotbalovějším řešení. Za zmínku stojí i krásné akce brankářů, kteří dokázali projít s míčem u nohy celé hřiště a zakončit. Myslím, že tato varianta pobavila a překvapila spoustu rodičů. Po turnaji byli kluci po zásluze odměněni medailemi. Objednal jsem pěkné medaile s fotbalistou, ale dodavatel mě omylem poslal medaile se srdíčkem. To jen tak na okraj na vysvětlení, aby si snad někdo o mně nemyslel, že jsem divnej…)))

Utkání odehrály tyto děti: Sal, Matějka, Novotný K., Viták, Etflaiš, Kraus, Matoušek, Pokorný.

Piditurnaj č. 4: SK Jičín školička – VTJ Rapid Liberec 13:12, utkání výběr – výběr 2:2, penalty 6:1 (zajímavost - Filip Pour nám dal všech 12 gólů)

Sobotní piditurnaj proti Liberci jsme odehráli ve sportovní hale. Každý jsme postavily dva týmy a jednotlivé týmy odehrály 5 zápasů po 12 minutách. Tentokrát jsme nehráli o body, ale vítězem piditurnaje se stal tým, který nastřílel nejvíce gólů. Myslím, že po tak náročném dvoudenním programu zvládly děti turnaj skvěle. Na některých už sice byla vidět únava, ale i přesto se snažily a dobojovaly to až do konce. Jsme spokojení s tím, že se děti snaží hrát to, co se je snažíme učit. Pokud mají míč, snaží se s ním hrát. Odkop je vidět pouze vyjímečně. Většina dětí umí sebevědomě obejít soupeře a dovolím si tvrdit, že na svůj věk jsou na tom individuálně s míčem velice dobře. Do kliček a obcházení soupeře děti nepřímo „nutíme“. Z dětí chceme vychovat aktivní, sebevědomé a fotbalově drzé fotbalisty. To je jediný způsob, jak ve fotbalové budoucnosti uspět. Nikdo určitě nebude chtít alibistické fotbalisty, kteří sice nic nezkazí, ale ani si nic nedovolí. S tím souvisí i jedna z variant rozehrávky brankáře, kterou jsme nyní dětem ukázali. Zatím jsme děti učili dvě varianty, a to rozehrávku vyhozením nebo přihrávkou na volného spoluhráče. Nyní jsme k tomu přidali i variantu rychlého vyvedení míče brankářem do volného prostoru až na soupeřovu polovinu. V dětech to podporuje fotbalovost a sebevědomí. Hezky to bylo vidět na Kubovi P., Kubovi M. a Mírovi. Když jsem klukům během zápasu vysvětloval poprvé, že tímto způsobem můžou i jako brankáři od branky míč vyvézt, koukali na mě jako na zjevení a ptali se „to fakt můžu?“:))). První dva - tři pokusy byli ještě takové nesmělé, protože tomu moc nevěřili, ale pak už to bylo perfektní. A děti to i bavilo. Když se jim to povedlo, vrátily se do branky hrdý a šťastný, že se jim to povedlo. To, že tuto variantu pak používaly často, samozřejmě není nejlepší řešení, ale ještě si neumí vyhodnotit situaci, kdy si můžou dovolit z brankoviště míč vyvézt a kdy raději přihrát volnému spoluhráči. Ale mají to jako jednu z variant a nevidím důvod, proč ji nepoužít, pokud je k tomu na hřišti prostor. Některé akce brankářů až před branku soupeře zakončené střelou byly opravdu famózní a zasloužily oprávněně potlesk. Vždyť je přeci skvělé, že někteří umí v rychlosti vyvézt míč přes půlku hřiště, aniž by jim utekl do autu. Určitě není na místě se chytat za hlavu a říkat si, co to ten brankář vyvádí, vždyť dostaneme trapný gól. Něco podobného platí i v situaci, kdy je míč před brankou soupeře. Proč by se nemohl brankář sebevědomě vysunout až na půlku, číhat na odražený míč a situaci pak vyřešit aktivně a fotbalově? Chceme přeci děti učit fotbal a fotbalovým dovednostem, ne je učit stát na brankové čáře, chytit míč a vykopnout. To se naučí i cvičená opice. Vím, že se takovéto riziko někomu nelíbí a hrůzou trne, kdy hráč míč ztratí a dostaneme zbytečný gól…Vždyť je to ale přeci jedno. Jsme tu od toho, abychom se učili, hráli aktivně a ne abychom řešili skóre. Určitě nás více potěší sice riskantní, ale hezké fotbalové řešení, které třeba skončí zbytečně obdrženým gólem, než nějaký odkop. Za odkop si od nás pochvalu nikdo nezaslouží. Co se týká dalších fotbalových dovedností, tak určitě jsme na tom solidně se střelbou. Polovina našich kluků umí vystřelit. A že to někdy letí pánu bohu do oken? To zatím vůbec nevadí, je to aspoň střela. Když to srovnám se soupeřem, tak od nich uměl vystřelit pouze jeden hráč, který nám dal všech dvanáct gólů. Hezky to bylo vidět třeba i při penaltách, kdy od nás dobře vystřelilo a dalo gól šest hráčů, soupeřův pouze jeden. A co nám chybí? U některých dětí nám chybí větší dravost, ale to se naučit asi moc nedá. Buď to v dítěti je, nebo není. Někdy se to může alespoň částečně změnit věkem. Ovšem největší naší slabinou je hra v chumlu. To je někdy horor :))). Stále se nám nedaří děti naučit, že když běží jeden hráč za míčem, tak druhý za ním už neběží. Ten druhý běží třeba před bránu soupeře a další, když už vidí své dva kamarády před brankou, zůstane číhat na půlce. Mě to někdy připadá, že jsme jako tsunami, všichni to pořád valí za míčem. Pokud postavíme pouze jeden silnější tým, tak to není až tak špatné, ale pokud hrajeme s dvěma vyrovnanými týmy, je to zřetelné. To je pak někdy pěkná holomajzna...Tak to je asi naše největší bolest, kterou se nám zatím nedaří odstranit.

Výsledky:

JC modří (Kraus, Ort, Mates, Filip M., Kuba, Filip J., Prokůpek) – VTJ 1. 1:1, 1:5, 0:2, - VTJ 2. 1:0, 4:0

JC bílý (Zumr, Matoušek, Fanta, Pokorný, Čistecký, Kodym) – VTJ 1. 1:3, 2:1, - VTJ 2. 0:0, 2:0, 1:0

Pořadí:

1. VTJ I. 12 gólů

2. JC modří 7 gólů

3. JC bílý 6 gólů

4. VTJ II. 0 gólů

Celkové skóre SK Jičín – VTJ Rapid Liberec 13:12