Na Zelencupu desátí

Na závěr sezóny jsme se zúčastnili krásného turnaje v Českém Dubu, který pod názvem Zelencup Junior pořádá bývalý profesionální fotbalista Luděk Zelenka. Poprvé během jara jsme se sešli v komletní sestavě, nikdo nechyběl a tak jsme se těšili na kvalitní výkony. První utkání proti domácímu Podještětí se ovšem nevyvíjelo dobře. Kluci soupeře drtili, ale z každého protiútoku inkasovali a třikrát prohrávali o gól. Nakonec však čtyřmi brankami utkání otočili a zvítězili. Následné utkání proti pražským Bohemians bylo ze strany soupeře přímo ukázkové. Klokani hráli krásný fotbal plný pohybu, kombinací a kluci na soupeře nestačili. Na různé herní situace a pohyb soupeře reagovali pozdě a bylo znát, že na tak vysoké tempo nejsou z tréninku ani ze zápasů přeboru zvyklí. V dalším utkání jsme narazili na velice silnou Akademii Petra Voříška a i tentokrát byl soupeř šikovnější a rychlejší. Zdá se mi, že ti šikovnější soupeři mají také větší chuť do hry, větší odhodlání dát gól a zvítězit. Ale může to být třeba jen jejich větším seběvědomím, protože drtivou většinu utkání vyhrávají, nevím... Třetí utkání proti VTJ Liberec bylo hodně dramatické. Po špatném vstupu do utkání kluci prohrávali 0:3, nad turnajem jsem už začal lámat hůl, ale utočníci se kousli, začali pořádně běhat, vybojovali dva míče, ze kterých dali dva góly, to nakoplo i ostatní a dalšími čtyřmi góly utkání otočili. V dalších dvou utkáních kluci uhráli remízy. Proti Jiskře Mimoň byla remíza spravedlivá, soupeř byl šikovný a šance se rodili na obou stranách. Remíza proti Admiře Praha mě ovšem mrzí, jednou jsem špatně vystřídal, prohrávali jsme 0:1, ale nakonec se nám podařila uhrát alespoň remíza 2:2. Je to škoda, protože jsme měli na vítězství. Poslední utkání ve skupině jsme odehráli proti Boleslavi. Kluci do zápasu vstoupili famózně, Míša trefil dělovkou šibenici, ale tím vše skončilo. Soupeř rychle vyrovnal, kluci úplně přestali hrát a začali klasicky pofňukávat. Jednoho pobolívalo koleno, druhého nárt, další byl unavený, jako by snad ani nechtěli hrát. Poslední utkání turnaje jsme odehráli proti Kolínu, který spoustu turnajů vyhrává a v našich vzájemných utkáních býval většinou lepší. Tentokrát se dalo se soupeřem hrát, vypracovali jsme si šance, vedli 1:0 a Kolín mírně přehrávali. Nakonec jsme ale opět prohráli, po chybách v obraně vstřelil soupeř tři góly a zvítězil. Zelencup vyhrála Mladá Boleslav před Akademíí Petra Voříška, na třetím místě se umístila pražská Bohemka, my skončili desátí z šestnácti. Kluci odehráli průměrný turnaj. Za těmi nejlepšími zaostávali především v rychlosti myšlení a pohybu bez míče. Je jasné, že ti nejlepší získávají rychlostní dovednosti díky větší konkurenci hráčů na tréninku, víkend co víkend mydlí zápasy proti silným a rychlým soupeřům, na to my objektivně nedosáhneme. Myslím si, že velký vliv na naší hru má také chování některých hráčů na hřišti. Vždy, když hrajeme hezký kombinační fotbal, je to díky tomu, že se všichni do jednoho věnují pouze hře a makají. Řekl bych, že kvalita naší hry přímo stojí a padá právě s tímto přístupem. Pokud se dva-tři hráči začnou hádat se spoluhráči nebo trenérem a přestanou se soustředit na hru, naše hra končí. V některých zápasech se to ukázalo i dnes (viz Boleslav a myslím že i Děčín).