Mini Cup - 1. kolo

V sobotu se děti školičky zúčastnily prvního ze série osmi turnajů Mini Cup 2012/13. My jsme do turnaje postavili dva týmy - modrý a bílý. Tentokrát jsme se rozhodli, že modrý tým postavíme o něco silnější, aby děti, které už trénují déle, měly možnost zahrát si pouze spolu a mohly se tak dále zlepšovat. Za bílý tým nastoupily převážně děti, které s fotbalem začínají, nebo které minulou sezónu hrály minimálně.

I když bílý tým vše prohrál, nevedl si tak špatně. Šimon, pokud měl sílu, odehrál první čtyři zápasy výborně. Zkoušel kličky, byl dravý a neměl respekt ze žádného soupeře. Tadeáš hrál také výborně, nebojácně, míče neodkopával, snažil se o kličky a často útočil. Vojta K. se potřebuje ještě otrkat. První dva zápasy se rozkoukával a bylo na něm vidět, že je na turnaji poprvé. Postupně se ale rozehrál a ukázal, že když bude chtít, fotbal se může naučit. Rosťa by potřeboval trochu vyzrát a povyrůst. Hodně se snaží, ale na kličky nebo běhání po celém hřišti zatím nemá sílu. No a Kuba F. s Matyasem, ty by sílu měli, ale chtělo by to více dravosti, tzv. fotbalové drzosti. Ale to se věkem také spraví. Až začnou chodit do školy, tak se v družině párkrát poperou a bude po respektu z cizích dětí :))). Z modrého týmu chodili bílému týmu pomáhat do brány Tomáš a Kuba P. Oba dva chytali výborně. Kuba ještě doladí rozehrávku, aby nerozehrával přímo středem soupeřům a bude to dobrý…

Modrý tým odehrál to, co se zatím naučil a co umí. Na Braník a Slávii kluci sice nestačili, ale ve zbývajících čtyřech utkáních hráli dobře. Škoda posledního zápasu o páté místo s Admirou, ve kterém kluci vedli 2:0, ale nakonec prohráli 2:3. Na modrý tým už ale musíme mít vyšší požadavky a koukat se na něj jinýma očima. Je výborné, že máme tři až čtyři kluky, kteří umí dobře chytat. Ještě by to chtělo trochu více a rychleji přemýšlet při rozehrávce. Naopak proti nadprůměrným týmům malinko zaostáváme v tom, že dáváme dlouhodobě málo gólů. 14 gólů není žádná sláva. Například Admira „black“, s kterou bychom se mohli měřit a nad kterou jsme dlouho vedli, dala 23 gólů. Stále se tedy budeme učit individuálním dovednostem s míčem, dělat kličky, útočit, dávat góly. To je v tomto věku to nejdůležitější. Děti už také začneme učit více přemýšlet o hře. Zatím je to takové, že hraje jen ten, který má míč a ostatní koukají, co bude. Proto dáváme málo gólů. Pokusíme se děti naučit, že se hraje i bez míče. Když má náš hráč míč a snaží se obejít soupeře, tak jeho spoluhráč nekouká, jak to dopadne, ale snaží se někam naběhnout, třeba před bránu, aby mohl dát gól. To samé obránce. Pokud je míč na soupeřově polovině, tak obránce nestojí zapíchnutý na své polovině a nekouká, ale také se snaží pomoci svým spoluhráčům. Posune se na soupeřovu polovinu, aby byl blíže místu, kde se hraje. I obránce může útočit. Velký nevyužitý potenciál je v tomto směru u Tomáše, protože myšlením na to má. Až přestane viset na své půlce, když je hra u soupeřovi branky a začne i útočit, to bude paráda a pomoc spoluhráčům. No a takto bychom mohli pokračovat dále třeba tím, co dělat, když soupeř rozehrává od své branky. Obránce nestojí na své polovině, ale opět se posune blíže hře, až k protihráčům. Útočníci nestojí v ose hřiště za sebou, ale vedle sebe, aby byli blíže soupeřovým obráncům a mohli rychleji získat míč zpět. Prostě učit se přemýšlet a hrát, i když nemáme míč. Snažit se ho co nejrychleji získat zpět a pak útočit a dávat góly. Ale aby si někdo mylně nemyslel, že se to dětem řekne, a oni tak začnou hrát. Dítě není poloviční dospělí, tak to u dětí nefunguje. To jsou pro děti všechno složité věci. To nepochopí tím, že se jim to dvakrát řekne. To se musí stále opakovat. Ale ne slovně, ale různými cvičeními. Jen pro příklad se podívejte, jak dlouho trvá, než se děti naučí pro dospělého tak primitivní věc, jako rozehrát z poloviny hřiště po obdrženém nebo vstřeleném gólu. A přitom je to stále se opakující stejná věc. Třeba dvacetkrát za turnaj. A stejně v tom děti mají někdy zmatek. Proto mě třeba někdy vadí, když slyším „proč jim to ten Milan neřekne?“. My to dětem říkáme, ale není to tak jednoduché. Jsou to děti, oni vše nepochopí hned napoprvé jako dospělí. A že něco Slávisti umí a my ne? Se Slávií se prosím vůbec nesrovnávejme. V Jičíně to hrajeme se všemi dětmi, které mají o fotbal zájem. Ve Slávii jsou velmi přísné výběry, a tak dále….To bych se mohl rozepsat na další stránku…

Mini Cupu se zúčastnili:

Jičín „white“ (Filip J., Kodym, Mates, Kuba, Čistecký, Trenka):

SK Slávia „B“ 0:2, Junior Praha 0:5, Březiněves 1:3, Dukla „yellow“ 0:6, Admira „red“ 1:8, Hostivař 1:2

Jičín „blue“ (Filip M., Kraus, Ort, Matoušek, Pokorný, Fanta):

Slávia „A“ 1:8, Jesenice 4:2, Tempo „B“ 2:1, Tempo „D“ 6:0, Braník 0:6, Admira „black“ 2:3

Pořadí prvního turnaje:

1.SK Slávia „red“, 2. ABC Braník, 3. SK Hostivař, 4. FK Admira „red“, 5. FK Admira „black“, 6. Dukla „yellow“, 7. SK Jičín „blue“, 8. TJ Březiněves, 9. Junior Praha, 10. Slávia Jesenice, 11. SK Slávia „white“, 12. FC Tempo „B“, 13. FC Tempo „D“, 14. SK Jičín „white“