Hodnocení sezóny 2015/16
Cílem minulé sezóny bylo zvládnout principy hry 5+1 a plynule tak navázat na hru 4+1. Jinak šlo především o zdokonalovaní a zrychlování individuálních a herních dovedností, jako jsou vedení míče, první dotek, přihrávka, střelba, obcházení soupeře a jiné. Děti stále vedeme k všestrannosti, na jednotlivých postech a v brance se střídaly, každý se učil útočit, bránit, rozehrát i chytat míč. Během sezóny jsme se snažili i všestranně trénovat, děti chodily na BOSU, do fitka, do bazénu, občas na atletiku nebo hrály nohejbal. Začátkem jara jsme také absolvovali sportovní prohlídku u Mudr. Koldovského v Jilemnici a výsledkem mimo jiné bylo zjištění, že drtivá většina dětí je "pouze" fyzicky průměrně zdatná. Panem doktorem bylo jednoznačně řečeno (a já mám stejný názor), že pokud se někdo hýbe třikrát týdně a další čtyři dny nedělá nic, bude vždy jen průměrný. Pokud bychom chtěli, aby se fyzická zdatnost dětí zvýšila, musíme pro to něco udělat ve volném čase sami a jet se s nimi projet na kole, zahrát si tenis nebo si jít zaplavat - tím také podpoříme výše zmíněnou všestrannost.
Co se týká samotných zápasů, výsledky hodnotit nebudu, vše je naspáno v reportech z průběhu sezóny a v kategoriích přípravek stejně nejsou to nejpodstatnější. Důležité je, jak se nám daří naše hra, kterou se učíme a co jsme schopni ukázat, nebo se o to pokusit - být odvážný. V dětech bychom měli rozvíjet soutěživost, sebedůvěru a hra by neměla být postavená na výsledcích a rovnici "Vítězství = úspěch / Prohra = neúspěch". Spolu s dětmi si říkáme, že teď nevadí, když se něco nepovede v zápase, důležitá je snaha se o to pokoušet. Horší bude, když to nebudou zvládat v sedmnácti letech, protože se tomu teď vyhýbaly.
V následující sezóně budeme druhým rokem starší přípravka kategorie U11 a nadále budeme hrát v sestavě 5+1. V krajském přeboru obsadíme pouze jedno hřiště, na druhém si zahrají děti r. 2007 a díky tomu budeme mít větší prostor pro účast na turnajích typu Zelencupu nebo Kocourka. S tím také souvisí plán stabilizovat partu kluků, která se dá dohromady, potáhne spolu za jeden provaz a bude mít chuť se zlepšovat. Věřím, že se k nám už naplno připojí Péta, Adam, Sam a Tomáš, tím bychom měli mít pohromadě patnáct velmi šikovných dětí a ve spojení s kvalitními zápasy slibnou perspektivu celého týmu. Novou sezónu zahájíme v pondělí 15. 8. a věříme ve stoprocentní účast:-) Není nad to trénovat a hrát v hezkém počasí, v sychravém listopadu se toho už mnoho nenaučíme.
Na závěr bych rád poděkoval všem rodičům, kteří berou fotbal v našem týmu vážně. Vím, je to časově náročné, přicházíte tím o volné víkendy, ale strašně moc přispíváte k tomu, aby děti byly lepší, šikovnější a rychlejší...:-)
Pro zpestření hodnocení vkládám zajímavý článek o rozdílu ve výchově malých fotbalistů v Čechách a Chorvatsku.
Ega trenérů nesmí být víc než klička malého klučiny, radí expert, jak vychovat Modriče v Česku
O šest milionů obyvatel méně žije v Chorvatsku ve srovnání s Českem, přesto země u Jadranu dokáže vychovat fotbalová esa pro klubové giganty jako Barcelona, Real Madrid, Liverpool či Juventus Turín. Proč Česko už dlouhé roky do žádného z evropských top týmů nedodalo hráče? Zaostáváme tolik za zemí, s níž reprezentační výběr vyválčil v druhém představení na ME ve Francii remízu? Neexistuje pochopitelně žádný mustr, jak vychovat Modriče či Rakitiče. Nicméně je jasné, že nás čeká dlouhá cesta," krčí rameny Antonín Plachý. Muž, který pozoroval fotbalovou reprezentaci Chorvatska několik měsíců a připravoval před vzájemným zápasem ve Francii podklady o fotbalovém sokovi od Jadranu pro trenéra české fotbalové reprezentace Pavla Vrbu a má tudíž dokonale zmáknutý i osud dvou největších hvězd z Realu Madrid, respektive Barcelony. Pominu genetické založení, protože bych jen spekuloval. Ale jeden ze zásadních rozdílů je v tom, že Chorvaté jsou jako národ hravější než Češi. Nikdy nezakazují dětem, aby si hráli s míčem. A když někdo zkazí sto kliček, jsou šťastní, že se o ně pokusil a pobídnou ho ke stoprvní. U nás je vyžadován týmový výkon dříve, než je nutné," míní Plachý. "Fanoušci u Chorvatů vidí klid a rozvahu hvězd v reprezentaci, jenže rozdíly jsou poznat už v nižších věkových kategoriích." Dalším faktorem jsou povahové rysy. "Je to patrné při dovolené, na kterou mnozí Češi do Chorvatska míří. Tamní klučinové jsou uvolnění. S každým si okamžitě tykají, všechno je v pohodě. Děti přijdou do styku s Rakušany, Němci, Italy i dalšími národy. A pak si řeknou: jsme světoví, jsme dobří. A to se pochopitelně projevuje i na hřišti," vysvětluje Plachý. Navíc Chorvatsko má sice menší potenciální základnu, ale profituje z faktu, že fotbal je v zemi absolutní jednička. "Chorvatů není ani pět milionů, jenže u nás se sportovní talenti rozmělní do mnoha sportů. V Chorvatsku je fotbal, basketbal, trošku volejbal. Jinak nic," připomíná Plachý, že v Česku se trenéři potýkají s odlivem k hokeji, florbalu či dalším menším sportům.
Chtějí zlomit ego trenérů
Zatímco v žákovských kategoriích v Chorvatsku mají děti větší volnost, v Česku se lpí na výsledcích. "Ale už se blýská na lepší časy. Dlouho platilo, že výsledek a výhra v soutěži je základ. Nezmění se to na lusknutí prsty. Nicméně přesvědčujeme trenéry, aby šli po individuálních dovednostech a nebyli nervózní, když jim obránce zkazí kličku před brankou a inkasují. Je důležité prosazovat fotbal. Zlomit ego trenérů, aby si u žáků a mládeže uvědomili, že není důležité vyhrávat, ale byli šťastní, když jim kluci budou umět kličkovat a vyniknou fotbalově. Nesmí jim prostě zakazovat hrát fotbal," nabádá Plachý. Když viděl průběh bitvy v Saint Étienne, ani nebyl překvapený. "Španělé i Chorvaté jdou prostě hrát útočný fotbal. I kluci v české reprezentaci jsou na něj z klubů zvyklí, jenže v národním týmu musí akceptovat něco jiného. A když je třeba přijmout odlišné pojetí a styl, který jim úplně nevoní, je to složité," brání reprezentanty Plachý. A jaké je z dosavadního vystoupení ve Francii resumé pro mladé české klučiny honící se v současnosti za balónem? "Děti by si měli vzít víru, odhodlání a nasazení, kterou viděli u českých reprezentantů v posledních patnácti minutách bitvy s Chorvatskem. A trenéři naopak hledět na druhou stranu a v každé situaci upřednostňovat fotbal," nabádá Plachý.