FŠ Milovice - SK Jičín
Na poslední chvíli se nám podařilo zajistit přátelský zápas s dobrým soupeřem v pěkné a velké hale v Benátkách n. J. Soupeřem nám byli kluci z Fotbalové školy z Milovic. S tímto soupeřem jsme se už potkali na lednovém halovém turnaji v Praze – Třebešíně, který naši dnešní hostitelé vyhráli. Po sérii turnajů jsme tento zápas vzali opravdu přátelsky. Rozhodli jsme se, že nebudeme počítat výsledek, ale pokusíme se vyzkoušet některé věci, které jsme se učili na tréninku.
Naše dva brankáře, kteří nám chytají na turnajích jsme nechali tentokrát pouze hrát a v bráně jsme postupně vystřídali tři kluky r. 2006. Jen ať si to v bráně postupně vyzkouší všichni, když je příležitost. S novou úlohou se všichni tři vypořádali výborně. Ukázali, že se v bráně nebojí a žádný zbytečný gól nedostali. Vše, co bylo v jejich možnostech, pochytali.
Dalším cílem přátelského zápasu bylo to, aby si kluci v zápase vyzkoušeli rozehrávku bez výkopu brankáře. Samozřejmě, že nejjednodušší cesta je, když brankář vezme míč a hurá míč vykopnout a je mě jedno kam. Hlavně že nemusím přemýšlet a míče se zbavím. Jenže takhle se kluci fotbalovým dovednostem kluci nenaučí. Budeme se snažit o to, aby se při rozehrávce brankářem obránci snažili co nejrychleji uvolnit od soupeřových útočníků a brankář jim tak mohl míče co nejrychleji rozehrávat. Když se v zápase o tuto rozehrávku kluci pokoušeli, bylo krásně vidět, jak najednou museli všichni při hře přemýšlet. Brankář musel co nejrychleji vymyslet, jak a kterému volnému spoluhráči co nejrychleji rozehrát. Obránce musel co nejrychleji vymyslet, kam se uvolnit, aby mu brankář mohl přihrát a následně musel vymyslet řešení, jakým způsobem dostat míč na soupeřovu polovinu tak, aby o míč nepřišel. Bylo hezké sledovat, jak byli kluci v koncích, když byli najednou s míčem sami u lajny a proti vystartovali tři soupeři. Postupem času se ale začali rozhodovat správně pro kličku nebo vedení míče po lajně. První čtyřce, kde hráli kluci r. 2005 se to dařilo docela dobře a několik pěkných útoků tímto způsobem založili. V druhé čtyřce hráli převážně kluci r. 2006 a tam to bylo pochopitelně o něco horší. Ještě nemají takové myšlení, smysl pro spolupráci a sílu, aby dokázali tímto způsobem založit útok. Až si kluci zautomatizují to, jakým způsobem se rozehrává od brankáře, přidáme k tomu variantu s útočníkem. I útočníci se musí nabízet na rozehrávku od brankáře nebo od obránce. Nemůžou jen stát a čekat, co brankář s obráncem vymyslí. Ale to je dlouhá cesta, to se kluci nenaučí za týden. Aby se kluci naučili alespoň nějakou základní rozehrávku, musí se nejprve naučit nějakou kličku, aby se s míčem uměli od soupeře odpoutat. I když kličky často trénujeme, tak v zápasech nám zatím moc nejdou. Musíme se také naučit přihrávku, protože kličkou se také nedá všechno řešit. Čeká nás toho hodně.
Ale to chce trénovat, nevynechávat. Kdybychom trénovali 3x týdně a kluk jednou vynechal, nic se neděje. Pořád mu zbývají dva tréninky týdně. Ale pokud trénujeme 2x týdně a kluk jednou vynechá, už je to znát. Trénovat 1x týdně, to je jako netrénovat vůbec. Mluvím o dětech r. 2005. Všichni na turnajích vidíme, že ostatní týmy také nespí. Mají šikovné kluky, umí spoustu věcí. A pokud vaše děti fotbal baví a do budoucna třeba počítáte s tím, že by se i nadále chtěl fotbalu věnovat, docházejte prosím pravidelně na tréninky.
Po zápase, který se hrál 3 x 20 minut si kluci zakopali tolik oblíbené penaltičky. Tentokrát nám vyšli parádně. Skoro všichni svojí penaltu proměnili. A když neproměnili, tak to byla alespoň pořádná střela.
Zápasu se zúčastnili: Kuncíř, Ouhrabka, Matoušek, Zumr, Janatka, Kraus, Kosejk, Kopáček, Vohnout, Kodym.