Buďme rádi, že satelity můžeme hrát...

První podzimní satelit kategorie U10 byl odehrán v Hradci Králové. Turnaj byl náročný, čtyři hřiště, rychlý a šikovní soupeři, dvanáct utkání po dvanácti minutách bez přestávky. Pro děti a nás trenéry to byla opět skvělá zkušenost, mohli jsme porovnat dovednosti našich dětí s těmi nejšikovnějšími. Srovnání s boleslavskými vyšlo solidně a kluci odehráli vyrovnaná utkání. Liberecké a hradecké borce dokázali v některých mini utkáních také potrápit, ale celkově na tom byli oba soupeři dovednostně lépe, než my. Nedělal bych z toho ale žádnou tragédii, buďme rádi, že si můžeme taková utkání zahrát. Nejsem toho názoru, že je zbytečné satelity hrát, právě naopak, proti takto šikovným soupeřům si v okresních ani krajských soutěžích děti nezahrají. Na satelitu musí vše dělat rychleji, přesněji, důrazněji a na hřišti si musí navzájem pomáhat, hrát v pěti. Tyto zkušenosti získají jen v těchto utkáních, a pokud si je občas zahrají, tak jen dobře a vůbec nevadí, že je to fyzicky náročné a většinu utkání prohrají. Možná se také mohlo zdát, že jsme hradecký satelit odehráli hůře, než jiné satelity. Možná je to pravda, těžko říct, ale berme v úvahu, že příchodem Hradce se satelity herně zkvalitnily a místo vyrovnaných utkání s Jabloncem hrajeme proti velmi silnému Hradci.

V Hradci hráli: Matoušek, Viták, Mates, Pokorný, Kvapil, Čistecký, Čermák, Sobotka, Vích, Frýba, Seman, Nydrle, Němeček, a dvojčata Hýčovi...