Piditurnaj v Jičíně

Další díl námi pořádaných piditurnajů se odehrál v neděli odpoledne v Městské sportovní hale. Naše týmy se postupně utkaly s borci ze Semil, Kopidlna a Železnice. Všichni odehráli 5 utkání po 13 minutách a o úspěšnosti v turnaji rozhodoval počet nastřílených branek. Nejúspěšnějším účastníkem turnaje se stali opět Semily, které nastříleli 16 branek. Náš modrý tým nastřílel 9 branek a bílý 6. Ačkoliv jsme postavili dva vyrovnané týmy, tak se mě o něco více líbila hra modrého týmu. Fotbal modrých byl dravější a v jeho hře bylo vidět více podařených kliček a přesných přihrávek. Fotbalově se tentokrát nejvíce dařilo Kubovi M. a jako už tradičně Ondrovi. Ale také ostatní děti zaslouží pochvalu, protože se jim podařilo splnit úkol, který před turnajem dostaly. Poslední dobou se trochu více věnujeme přihrávce, ale u některých dětí se nám to někdy jeví jako kontraproduktivní. Některé děti upustily od hry 1v1, začaly míče nakopávat do míst, kde žádný spoluhráč není a říkají tomu přihrávka. Proto jsme si před tímto turnajem dali s dětmi úkol, že se nebudeme zbytečně zbavovat míče, protože odkop není přihrávka, ale pokud budeme mít proti sobě soupeře, pokusíme se ho nejprve obejít a pak ať si situaci vyřeší, jak chtějí – třeba vedením míče nebo přihrávkou (ale na volného spoluhráče - ne někam, kde nikdo není). Myslím, že se dětem tento dílčí úkol podařilo splnit. Snažily se především o hru 1v1 a proti posledním tréninkům a minulému turnaji jsme skoro žádné alibistické přihrávky do míst, kde žádný spoluhráč není, neviděli. Takže pochvala. Na turnaji se také potvrdila poučka, že se děti nejrychleji učí, když je necháme rozhodovat samostatně. Poučka zní: „Učme děti se rozhodovat… 1. SAMOSTATNĚ, 2. RYCHLE, a až za 3. SPRÁVNĚ“. Jako příklad uvedu předposlední utkání, ve kterém chytal Kamil. Dětem neustále vysvětlujeme, že pokud chtějí od spoluhráče nebo brankáře míč, nemohou stát schovaní za hráčem, ale musí naběhnout mezi hráče nebo před hráče. No a v utkání, ve kterém chytal Kamil a kterému ještě tolik rozehrávka nejde, stojí útočníci na půlce krásně schovaní za hráčem a po druhé rozehrávce se rozčilují, že každou rozehrávku uloupí soupeř :-). My bychom mohli na kluky zařvat, že se musí nabídnout před hráče, ale schválně jsme seděli, nic neříkali a čekali jsme, jestli to kluky napadne samotné. No a světe div se... Asi po čtvrté rozehrávce, kdy už byli nervózní, že se k nim ani jedna rozehrávka nedostala, se sami od sebe začali nabízet a hledat si volný prostor, aby mohli přihrávku od brankáře dostat. A najednou to alespoň trošku šlo...Takže také pochvala za správné a samostatné rozhodnutí. Srovnávat hru našich dětí s hrou vítězného týmu tentokrát nebudu, protože by to nebylo úplně objektivní. Soupeř měl děti koncentrované do jednoho týmu a tak bychom porovnávali neporovnatelné.

Turnaje se zúčastnili: Fanta, Matoušek, Kodym, Čermák, Mates, Zumr, Kraus, Pokorný, Čistecký, Novotný, Sál, Fordoš, Sobotka.

A ještě v krátkosti - stále horké téma „Dělení dětí do výkonnostních skupin a týmů“. K vysvětlení si pomohu otázkou a odpovědí z odborného časopisu „Fotbal a trénink“.

Jak může správně a efektivně probíhat trénink a utkání dětí

Trénink a utkání ve skupinkách – rozdělení dle kvality? Někdy ano někdy ne – vyváženost stimulů.