HT Hradec Králové

12.03.2012 00:00

V neděli 11.3. se kluci r. 2006 zúčastnili svého druhého HT, který se tentokrát konal ve sportovní hale v Hradci Králové. Turnaje se zúčastnilo 5 týmů a hrálo se systémem každý s každým dvakrát. Před turnajem jsem měl obavu, jakým způsobem kluci turnaj zvládnou. Přeci jen, my se s r. 2006 fotbalové praxi zatím moc nevěnujeme. Trénujeme spíše zábavnou formou her. Nějaké auty, rohy, rozehrávku od brankáře, to zatím klukům nic neříká. Před turnajem jsme si udělali alespoň jeden trénink, kde si kluci mohli vyzkoušet, jak se hází aut, kope roh a vůbec vše, co k opravdovému zápasu patří. Bylo vidět, že kluky fotbal podle pravidel moc nebavil. Míč byl pořád někde v autu nebo za brankovou čarou a tak nedělali nic jiného, než pořád někde rozehrávali. A než jim vždy došlo, co se děje, když jsem písknul…:))). No, pro nás s Alešem to byl očistec…:))). Na tomto tréninku bylo jasně vidět, proč se nedoporučuje děti tohoto věku nějak přesně (i když třeba správně) podle pravidel učit fotbalovou praxi, ale má se trénovat spíše volněji, formou her. Na turnaj jsme tedy jeli s tím, aby si kluci vyzkoušeli, jaké je to hrát proti jiným klukům a začali se postupně otrkávat.

První polovina turnaje se nám moc nepovedla. I když jsme začali vítězstvím v rozkoukávacím zápase proti Hradci, další tři zápasy se nám moc nepovedli. Zdálo se mě, že se soupeřů naši kluci tak trochu bojí. Nechodili do soubojů o míč, jen stáli a koukali. S tímto máme často problém i na turnajích pro r. 2005. Pochopili jsme, že nemá cenu klukům vysvětlovat nějaké taktické blbinky, které stejně nepochopí a na hřiště je nepřenesou. Místo toho jsme museli kluky přesvědčovat, že se nemají čeho bát, že to jsou úplně stejný kluci jako oni, jen mají jiný dres. Vysvětlovali jsme jim, že jim soupeř jen tak míč nepřihraje, že si míč musí vybojovat sami. A jak si míč vybojuji? Tím, že budu stát a koukat na soupeře nebo na tribunu, jestli mě sledují rodiče? Ne. Musím stále sledovat hru a když mám blízko k soupeři s míčem, musím k němu vystartovat a o míč zabojovat. Stejně jako to hrají všichni ostatní proti nám. A jak dám soupeři gól? Tím, že budu stát, koukat a soupeř si náhodou kopne míč sám do své branky? Jasně že ne! Musím se rozeběhnout a znovu se pokusit míč soupeřovi sebrat. Nepovede se mě to poprvé, ale podruhé třeba ano. A co s míčem dál? Odebraný míč musím přihrát na soupeřovu polovinu hřiště, nejlépe přímo svému spoluhráči. A na soupeřově polovině zase musí bojovat útočník. A jako útočník dám gól, když jen tak kopnu míč před sebe nebo do autu? Také ne. Jak dám tedy gól? Ano, musím se pokusit soupeři udělat kličku a vystřelit. Třeba to gól nebude, ale už je to nějaká šance a hned to vypadá lépe. A také vás to bude více bavit, když vybojujete nějaký ten míč. Tak toto jsme se snažili každou přestávku mezi zápasy klukům vštěpovat do hlavy a nic jiného jsme po nich nevyžadovali.

V druhé polovině turnaje už to kluci pochopili a hned to bylo na výkonech znát. Konečně přišli na to, že o míč se musí bojovat a nemusí se ničeho bát. Nejlepší zápas kluci odehráli asi proti Slávii, i když 0:2 prohráli. Byl to vyrovnaný zápas a kdybychom za stavu 0:0 neudělali při střídání hloupou chybu kvůli nepozornosti, mohli jsme Slávii potrápit i více. Nejhezčí zápas byl asi ten poslední proti Brnu. Byl to náš poslední zápas a věděli jsme, že když Brno porazíme, budeme pravděpodobně třetí a kluci budou mít svoji první medaili. Byl to teda nervák. Brno bylo jasně lepší, prakticky nás nepustili za půlku. Střely nám létaly okolo tyčí, soupeř chodil sám na bránu, ale vždy si míč nějak sám ukopnul nebo mu ho brankář ukopl při vyběhnutí. Při každé rozehrávce našeho brankáře jsme trnuli, jak to dopadne. Jenže štěstí stálo při nás. Asi v polovině zápasu jsme vystřelili z poloviny hřiště na bránu a krásná střela zaplachtila pod břevno brněnského brankáře. Zápas kluci příkladně odbojovali a vyhráli 1:0. Mysleli jsme si, že máme medaili, ale pak ještě Brno překvapivě porazilo Bohemku 3:2 a my, Brno a Hradec jsme měli stejně bodů. Skóre jsme měli nejhorší, ale v pravidlech stálo, že při rovnosti bodů rozhodují vzájemné zápasy. Pořadatel tedy ze vzájemných výsledků Brna, Hradce a Jičína vypočítal, že jsme z těchto tří týmů nejlepší a z minitabulky jsme vyšli vítězně. Takže opět při nás stálo štěstí a medaile byla kluků. Když si pak kluci pro medaile šli, bylo vidět, jak jsou šťastný. Myslím, že si kluci za poctivou šestiměsíční docházku na tréninky medaili zaslouží. Doufám, že i přítomní rodiče viděli, jak dobrý byli naši soupeři a že pokud se kluci nebudou zúčastňovat pravidelně tréninků, nebudou jim nikdy stačit. Ale to už se opakuji, to říkám pořád…))).

Turnaj byl krásně zorganizovaný. Kluci odehráli během čtyř hodin osm zápasů, takže přestávky byli minimální a pořád se jen hrálo.

 

Turnaje se zúčastnili: Ort, Matoušek, Filip M., Filip J., Matějka, Kodym, Fanta, Kraus.

 

Výsledky:

SK Jičín školička – FC Hradec Králové 2:0 a 1:1, Bohemians Praha 1:10 a 0:5, SK Slávia Praha 0:5 a 0:2, Zborjovka Brno 0:2 a 1:0.

 

Pořadí:

1. Slávia Praha 2. Bohemians Praha 3. SK Jičín 4. FC Hradec Králové 5. Zbrojovka Brno